O Unii center‎ > ‎Stanoviska‎ > ‎Dětské skupiny‎ > ‎

Dětské skupiny - Často kladené otázky center

Často kladené otázky k “Zákonu o dětských skupinách”


Unie center pro rodinu a komunitu, 20.10.2014


Verzi dokumentu s komentáři a konkrétními příklady si můžete v novém okně otevřít ZDE.
Další sadu Často kladených otázek nabízí spolupracující Asociace Lesních MŠ ZDE.


Jste proti přijetí Zákona o dětských skupinách?


Ne, ale jsme proti povinné registraci.

  • Nejsme proti myšlence zákona a už vůbec ne proti konceptu dětských skupin. Naopak, obojí považujeme za potřebné opatření pro zvýšení dostupnosti institucionální péče o předškolní dítě, zejména do tří let jeho věku.

  • Každá organizace, která se rozhodne pro poskytování této formy péče a využívat státní podporu, která je zákonem vytvořena, nechť má možnost se jako poskytovatel zaregistrovat.

  • Vedle toho však existují poskytovatelé podobných služeb, kterým vyhovuje stávající zákonná forma opírající se o obecné právní předpisy (Ústava ČR, Nový občanský zákoník, Živnostenský zákon apod.). Jedná se o provozovatele tzv. miniškolek, pravidelných výchovně-vzdělávacích klubů v rámci rodinných a komunitních center a podobných forem péče o předškolní dítě. Nároky vyplývající z registrace poskytovatele služby péče o dítě v dětské skupině jsou pro ně nadbytečné a pro rodiče dětí, kteří službu využívají, by mohly znamenat zvýšení ceny za poskytované služby nebo zúžení až likvidaci stávající nabídky.


Vztahuje se povinná registrace dle Zákona o dětských skupinách na rodinná/mateřská centra?


Ano, na mnohá (byť ne všechna) centra se vztahovat bude.

  • Protože neexistuje zákonem určená definice rodinného/mateřského centra, jsou takto pojmenovány stovky organizací, které se liší v šíři poskytovaných služeb i v jejich konkrétním plnění. Původní myšlenka mateřských center, kde se matky malých dětí scházejí a společně a svépomocí zlepšují podmínky pro kvalitu života dítěte i sebe samých, prošla za 20 let mohutným vývojem a dnes se k označení mateřské, resp. rodinné centrum hlásí řada organizací, které poskytují profesionální služby v oblasti celoživotního vzdělávání, rozvoje komunitního života, zdravotní prevence, sociální práce a mnoha dalších oblastí.

  • Opomíjenou částí zákona je Hlava II § 3 (2), kde je výčet právních forem, kterým je umožněno poskytovat služby pravidelné péče o dítě předškolního věku. Taxativní výčet nepočítá se všemi právními formami, které pro svou činnost centra využívají či využívat mohou (např. sociální družstvo nebo zájmové sdružení fyzických osob dle NOZ). Přesto se i na ně může litera zákona vztahovat a centra se budou muset rozhodnou buď pro ukončení poskytování pravidelné péče o předškolní děti nebo ke zdlouhavé, nákladné a nežádoucí změně právní formy.

  • Protože zákon definuje obsah pojmu “Pravidelná péče” a zároveň nedefinuje jeho rozsah, bude záležet na zainteresovaných institucích (úřady, soudy), zda budou považovat jakoukoliv pravidelnou činnost rodinného/mateřského centra orientovanou na předškolní děti za službu “péče o dítě v dětské skupině” bez ohledu na to, zda se centrum registrovalo nebo ne. Ani úřady, ani soud nemusí zajímat, co si za tímto pojmem představovali ministerští úředníci -  jejich výklad není závazný, rozhodnutí úřadu či soudu ano.


Jaký dopad může mít nedobrovolná registrace centra?


Nedobrovolné investice do personálních, organizačních a materiálních kapacit centra mohou vést k omezení nebo ukončení mnohých služeb, které zdánlivě s dětskými skupinami nesouvisejí.

  • Parametry pro dětskou skupinu do počtu 4 dětí jsou nízkoprahové, avšak počty dětí využívajících služby center se dynamicky mění a umělé udržování počtu dětí ve skupině je proti původní myšlence maximální dostupnosti služeb péče o předškolní dítě. Mnohá centra tak budou čelit nárokům na stavební úpravy, formální vzdělání pečujících osob a administrativní zátěž.

  • Vedle přímých nákladů je nutné počítat s tzv. oportunitními náklady. Např. kvalifikační kurz může stát “jen” několik desítek tisíc korun, ale po dobu vzdělávání nebude moci konkrétní pracovník vykonávat práci v centru, nikdo nenahradí čas věnovaný samostudiu a cestování jemu samotnému i jeho rodině apod.

  • Pravidelná péče o předškolní děti je pro ekonomiku center často takovým zdrojem pravidelných příjmů, které umožňují nabízet, zpřístupňovat a rozvíjet další služby, které by samy nebyly finančně udržitelné. Přijetím zákona v jeho stávající podobě může dojít k domino efektu v omezování nebo ukončování dalších služeb nabízených rodinným/mateřským centrem. Provoz dětské skupiny totiž v podstatě nesmí generovat zisk.


Vyváží přínosy plynoucí z registrace centra spojené náklady?


Benefity pro centra jsou obtížně dosažitelné a spíše spekulativní.

  • Zákon umožňuje zaměstnavateli vytvořit Dětskou skupinu a náklady s ní spojené uplatnit jako způsobilé náklady v účetnictví jako daňově uznatelné. To mohou některá centra využít pro své zaměstnace, ale při hospodaření center většinou není nutné zvyšovat nákladovou stranu, protože daňová zátěž bývá z důvodu neziskového charakteru organizace nulová nebo minimální. Tento zákonný benefit je proto spíše nepotřebný.

  • Druhým zmiňovaným benefitem je možnost snížení daně z příjmu až o 8 tisíc Kč ročně, kterou může uplatnit rodič dítěte. Centrum nemůže s touto částkou počítat ve svém rozpočtu ani s ní odpovědně operovat při přesvědčování rodičů, aby využili jeho služeb, protože je to v tu chvíli částka fiktivní a její výše bude známa až při ročním zúčtování daně. Velká část pracující populace navíc nedosáhne takového příjmu, aby tuto slevu vůbec mohla uplatnit.

  • Zákon o dani z příjmu se oproti ostatním velmi často mění a daňové benefity avizované v souvislosti s dětskými skupinami mohou být nestálé.

  • Častým argumentem pro přijetí zákona je možnost čerpat dotace z ESF. Lákavé objemy peněz ale mají několik vad na kráse: není jisté, zda bude takový dotační program nakonec vypsán, ne každý žadatel bude způsobilý a ne každý způsobilý žadatel o grant uspěje, dotace z ESF se ukazují jako problematické z hlediska administrativní zátěže a dlouhodobé povinné udržitelnosti.

  • Zatímco ekonomické přínosy získané registrací dětské skupiny jsou spekulativní, investice budou ze zákona nutné. I pokud je centrum z hlediska materiálního, provozního, personálního a ekonomického připraveno provozovat dětskou skupinu, resp. jakoukoliv pravidelnou péči o předškolní dítě, všechny tyto parametry musí stále udržovat. Jde o kvalifikační omezení při náboru pracovníka nebo zajištění záskoku, oddělené účtování a mnoho zdánlivých drobností, které vytvářejí nedobrovolnou a dlouhodobou zátěž.


Pokud dojde k přátelské úpravě legislativy (např. formou mírnější hygienické vyhlášky), má cenu, aby rodinná/mateřská centra proti přijetí zákona v jeho stávajícím znění vystupovala?


Ano, protože součástí poslání center je budování občanské společnosti. Zákon v jeho nátlakové podobě jde proti ní.

  • Lesní mateřské školy budou zákonem jednoznačně postiženy. Je prakticky vyloučeno, že je MŠMT v dohledné době zařadí do rejstříku sítě škol. Tvrzení, že se toto stane do data povinné registrace dle zákona o dětské skupině, je velmi vzdálené realitě dosavadních jednání. Mlčení ve chvíli hrozby likvidace osvědčené formy péče o předškolní děti znamená souhlas s takovým přístupem.

  • Hranice mezi rodinným/mateřským centrem a lesní MŠ nemusí ani existovat. Mnohá centra založila nebo se chystají založit lesní MŠ jako součást nabídky služeb, mnohé lesní MŠ nabízí služby a prostor pro podporu celé rodiny a v podstatě fungují jako rodinné nebo komunitní centrum. Společným jmenovatelem obou forem práce s komunitou je občanská angažovanost a hledání alternativ vůči (ne)dostupným službám v lokalitě.

  • Nátlaková dikce zákona zbavuje rodiče svéprávnosti v rozhodování o tom, kdo a jak má pravidelně pečovat o jejich dítě už v době před započetím povinné školní docházky. Rodič nebude mít možnost vybrat si jinou instituci než takovou, kterou mu předepíše stát. Výhradou k jednomu takovému zákonu centra deklarují výhradu k přístupu státu vůči rodičům coby nezodpovědným a nezpůsobilým rozpoznat kvalitu služby péče o jejich dítě.

Má situace nějaké jednoduché řešení?


Ano, má. Stačí, aby registrace organizace poskytující služby péče o dítě v dětské skupině byla dobrovolná.

  • Všechny přínosy, které zákon nabízí, tak budou moci využít všichni, kdo o ně stojí.

  • Všechna rizika a omezení, která zákon přináší, budou moci postoupit jen ti, kdo věří, že je to pro ně prospěšné.


Citace Michaely Bernardové,

radní Unie center pro rodinu a komunitu a předsedkyně RC Pexeso Zbraslav


Centra vznikají jako reakce na potřeby komunity, vznikají z práce komunity, jsou výrazem pestré nabídky možností a svobodné volby výběru této nabídky. Nový zákon tuto pramáti filosofie center ničí. Centra nejsou školky. Centra jsou nabídka alternativ. Nový zákon měl přinést další do škály alternativ, teď se bohužel jeví jako jediná možná forma pravidelné péče o děti v předškolním věku. Těšili jsme se na rozšíření našich služeb o další - o dětskou skupinu. Ale dobrovolně a opravdu jako další možnou variantu, a ne jako ultimátum.